Sebevražda
Za rybářskou restaurací s výhledem na otevřený oceán, tam kde přímořská Calle Caleta vede dobrých osm metrů vysoko nad pobřežím, stál hlouček lidí. Všichni sledovali potápěče, jak se opatrně snaží dostat do moře, aniž by je vlny hodily na ostré kameny. Na skalnatém výběžku s vyhlídkou fouká téměř stále silný vítr, vlny se tříští o skály, při odlivu se v zátoce objeví na chvíli srpek tmavého písku. Nešla bych se v těchto místech koupat ani za úplného bezvětří, to bych se rovnou mohla zavřít s pár kameny do pračky.
Policejní potápěči zkusili využít odlivu a vylovit mrtvé tělo. Muž, který se rozhodl ukončit svůj život skokem ze skály do divokých vln, byl o dva roky mladší než já. Večer se ve zprávách jeho soused a kamarádi, zmínili o nešťastné lásce. A dál už nic. Zůstal jen smutek pozůstalých a moře stejné jako předtím.
Jak asi vypadal den před jeho osudným ránem? Něco se v něm zlomilo. Už byl u konce svých sil, její odmítnutí jen potvrdilo, že jeho existence je zbytečná. Už byl k smrti unavený stálým bojem o obhájení své existence před sebou i před ostatními. Mohl se snažit sebevíc, stejně ho nakonec odmítla, jako všichni. Celý jeho život je jedním velkým selháním. Už měl dost své pokořující a beznadějné existence, stále nových a nových zklamání a věčných nezdarů. Únava a bezmoc. Už neměl sílu ani chuť se o cokoliv znovu pokoušet. Chtěl už jen klid a ticho, žádnou další bolest.
Když si uvědomil, že je čas zemřít, rozhostil se v jeho nitru mír. Průzračně jasná skutečnost, že je čas ukončit beznadějnou a neúspěšnou existenci, ho osvobodila od bolesti. Konečně našel správné řešení. Našel vysvobození ze zajetí života, který byl nad jeho síly. Alespoň něco provede správně, zklamal v životě, uspěje ve smrti.
Když přišel ráno k moři, foukal silný studený vítr, ale on věděl, že za chvíli už žádný chlad cítit nebude. Ještě na chvíli bude blízko moři a nebi, chvíli poletí, konečně svobodný. Vylezl na skálu, na které byl stejně osamělý, jako po celý svůj život.
Nikdo není osamělejší, než sebevrah ve své poslední hodině.
"Psycholožka Kity Redfieldová-Jamisonová ve své knize Night Fall Fast píše: Sebevražda je obzvláště strašný způsob smrti. Duševní utrpení, jež k němu vede, je zpravidla dlouhotrvající, intenzivní a bez sebemenší úlevy. Neexistuje žádný ekvivalent morfinu, který ba odstranil akutní duševní bolest, a smrt je většinou násilná a hrozná. Utrpení člověka ohroženého sebevraždou se odehrává v přísném soukromí a nedá se vyjádřit; bezmocní členové rodiny, přátelé a kolegové se musí vypořádat s téměř nevysvětlitelným způsobem ztráty blízkého člověka a s pocitem viny. Sebevražda vyvolává zmatek a zkázu v takové míře, že se nedá popsat slovy." (Yovell, 2010, s. 204)
Mohu jen hádat, proč se rozhodl ukončit život právě v moři. Snad aby se ponořil do silné, konejšivé a věčné náruče, ve které se utopí všechna tíha světa. Možná se podvědomě chtěl vrátit do oceánského pocitu, který zažívá dítě v matčině lůně.
Každý další den našeho života je výsledkem naší volby mezi životem a smrtí, kterou stále znovu činíme, aniž bychom o ní zvlášť přemýšleli. Pro někoho takové rozhodnutí není snadné a každý další den svého života musí opět vést svůj boj, činit nové rozhodnutí. Je pochopitelné, že s takovou zátěží se po určitém čase člověk cítí unavený.
Sebevražda může vypadat jako rozumné východisko ze stavu, který je příliš tíživý, zvláště když se jeví situace bez východiska a trvá delší dobu. Každý má právo rozhodnout o svém životě (a smrti) a my bychom měli jeho svobodnou volbu respektovat. Je sebevražda skutečně svobodnou volbou?
Podle izraelského psychiatra a psychoterapeuta Yorama Yovella není (2010, s. 217)
"sebevražda je téměř vždy nemocí, velmi rozšířenou a smrtelnou nemocí".
Potom by sebevražda byla natolik svodnou volbou jako např. epileptický záchvat. Ať už bereme rozhodnutí vzít si život jako nemoc nebo jako nezvládnuté emoce, skutečností zůstává, že existuje účinná pomoc.
Vedle odborné pomoci (psychoterapie, farmakoterapie) pomáhá také čas.
"Do deseti let po vážném pokusu o sebevraždu podnikne další pokus pouze 10 - 14% zachráněných"* (Yovell, 2010, s. 207).
Možná máte dojem, že se vás téma sebevraždy netýká. Navíc přichází jaro a podle zažitých pověr si lidé berou nejčastěji život o Vánocích, kdy si více uvědomují svoji osamělost, nebo na podzim, kdy nálada tmavne jako kmeny holých stromů v dešti. Čísla ČSÚ dokazují opak - prosinec je měsícem s nejmenším počtem sebevraž. Maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují jarní měsíce, za poslední pětileté období to byl březen a duben.
Každých 40 vteřin někdo na světě spáchá sebevraždu. Přemýšleli jste někdy, co byste udělali, kdybyste šli po mostě a potkali člověka, který si chce vzít život?
Než se dostane člověku ohroženému spácháním sebevraždy odborné pomoci,
Poslouchejte, abyste rozuměli. Nevadí, že nevíte, co říct, protože pozorné poslouchání a porozumění je důležitější. A velmi často stačí.
Neargumentujte, že věci přece nejsou tak strašné, protože pak se dotyčný člověk bude cítit nepochopený.
Neobviňujte, protože člověk v krizi má naloženo už tak dost.
Neříkejte, že víte, jak se ten člověk cítí, protože to pravděpodobně nevíte. Pouhou svojí přítomností můžete být tím zlomovým bodem, který lidé potřebují.
Pokud myslíte, že někdo má sebevražedné úmysly, nebojte se klást otázky. Třeba takto: "Četl/a jsem, že někteří lidé za podobných okolností pomýšleli na ukončení života... měl/a jsi někdy taky takové myšlenky?" Lidé se mají tendenci myšlenek na sebevraždu leknout. Často se jí leknou i terapeuti. Otevřený dialog o možnosti sebevraždy ale podle výzkumů snižuje pravděpodobnost, že k ní skutečně dojde.
Užitečné odkazy:
*Asi Vás také u interpretace statistických údajů napadlo, nakolik u nezdařených pokusů o sebevraždu bylo záměrem ukončit život, resp. do jaké míry těmito nezdařenými sebevraždami jejich pachatelé volali o pomoc (ve smyslu nevědomé zoufalé snahy upozornit blízké, že už takto dál nemůže, nikoliv citové vydírání demonstrativními pokusy). Ať už je pokus o sebevraždu záměrem ukončit svůj život nebo jde způsob komunikace o možné změně, vždy jde o snahu řešit bezvýchodnou situaci. A odstup (včetně časového) umožní nalézt nová řešení.